V této svátosti se křesťan, který s lítostí uznává své špatné jednání a zlo, které způsobil, setkává s milosrdným Bohem, který mu odpouští hříchy, dává mu pokoj a novou sílu ke konání dobra.

Pokání znamená celkový proces obrácení, lítosti a zadostiučinění křesťana. Důležitější než pouhá vnější změna je vnitřní pokání, tzn. obrácení srdce, radikální, nové zaměření celého života, návrat a obrácení k Bohu celým srdcem, rozchod s hříchem, odvrácení od zla, spolu s odporem vůči špatným činům, kterých se člověk dopustil. Zároveň s sebou přináší touhu a předsevzetí změnit život s nadějí na Boží milosrdenství a s důvěrou v jeho pomoc. Obrácení není něco, co by si mohl člověk udělat sám, je především dílem Božího působení v nás. Bůh nám dává sílu začít znovu.

Hříchem, konáním zla narušujeme naše společenství s Bohem i s lidmi okolo nás, zraňujeme druhé i svou vlastní důstojnost a uzavíráme se životu, lásce a dobru. Přesto nás Bůh neopouští, volá nás zpět a nabízí nový začátek. Lítostí, vyznáním hříchů knězi, předsevzetím dělat dobro a odčiněním hříchů tento návrat uskutečňujeme. Bůh nám odpouští a obdarovává novou silou.

Táto svátost uděluje se před bohoslužbou anebo na vyžádaní.